Představte si přírodní katastrofu nebo neštěstí (povodeň, hurikán, zemětřesení, požár, havárii letadla atd.) a zkuste odhadnout, jak byste asi reagovali. Máte pocit, že byste propadli panice a pobíhali hystericky sem a tam? Možná byste sami sebe překvapili, protože podle vědeckých studií většina lidí v extrémně stresových situacích a katastrofách nepanikaří, ale chová se racionálně.

Psycholožka Amanda Ripley, která o chování lidí v krizích napsala knihu, tvrdí, že lidé v krizích procházejí stejnými fázemi. Jde o popření, zhodnocení situace a rozhodnutí. V různých situacích a u různých lidí mají tyto fáze rozdílnou délku a mohou se i opakovat, uvádí magazín Forbes.

Fáze přežití
Ve fázi popření mají lidé tendenci pohybovat se zpomaleně. Například při rozhovorech s lidmi, kteří přežili teroristický útok 11. září, se zjistilo, že poté, co letadla narazila do mrakodrapů, mnoho lidí odkládalo okamžik, než opustilo svou kancelář. Sbírali a uklízeli své osobní věci a teprve potom vyběhli na schody.
 
Stejně tak je známé, že lidé, kteří jsou uvnitř hořícího letadla, se nejdříve snaží najít svá zavazadla, než začnou utíkat. Psychologové se domnívají, že se tímto chováním lidé snaží popřít krizovou situaci a navodit dojem, že se nic neděje.

V další fázi rozhodování začíná lidské tělo reagovat na strach. V této etapě lidé často ztrácejí schopnost úsudku a přestávají vnímat své okolí. Obvykle mají potíže i s plněním jednoduchých úkonů, jako je například oblečení záchranné vesty.

V poslední fázi přichází rozhodnutí a případně akce. Mnoho lidí však právě v tomto okamžiku zjistí, že jsou paralyzováni, mají pocit, jako kdyby byli ochrnutí, a nemohou se pohnout z místa.

Pocit paralyzování je častý například u obětí znásilnění, které popisují, že nebyly schopné nejmenšího pohybu. Podobná zkušenost byla například zaznamenána v roce 1994, kdy se v Baltském moři potopil trajekt Estonia. Poté, co byl vyhlášen alarm, část lidí nebyla schopná se vůbec pohnout a nepokusila se ani utéct. Na otevřeném moři přišlo o život celkem 852 cestujících. Pouze 137 osob neštěstí přežilo.

Individuální vlastnosti
"Jak se člověk zachová, závisí mimo jiné na tom, jak blízko je katastrofě. A pak také na prožitých traumatech a osobní zranitelnosti," říká Lawrence Palinkas, profesor na univerzitě v Kalifornii. "Někteří lidé jsou už geneticky lépe vybavení pro zvládání traumat než ostatní."

Mezi individuální vlastnosti, které člověku pomáhají přežít krizi, patří velká sebedůvěra a vědomí vlastní účinnosti. Lidé, kteří mají pocit, že mají pod kontrolou svůj každodenní život, jsou pro přežití katastrofy mnohem lépe vybaveni než ostatní. Nespoléhají se na osud a jednají sami za sebe.

Navíc se také ukázalo, že pro přežití katastrofy jsou mnohem lépe vybaveni optimisté než pesimisté. Je tomu tak zřejmě proto, že optimisté věří v dobrý konec a snaží se proto pro svou záchranu udělat mnohem víc věcí než pesimisté, kteří bitvu považují a priori za prohranou.